Stráže! Stráže!

 
Nacházíme se opět někde v mystické krajině Úžasné Zeměplochy, světa, který nesou na zádech sloni stojící na hřbetě obrovské želvy pokryté krátery - velké a mocné A’Tuin, která svým pomalým tempem po statisícimílových krocích neúnavně kráčí jedním z mnoha vesmírů. Tedy mystické až do chvíle, kdy poznáte, o jaké místo se skutečně jedná. Kdo ho nezná, pozná. Jde totiž o přeslavnou metropoli, dvojměstí nazvané Ankh-Morpork, města, kde vyleštěný hrudní plát je velkou raritou a záminkou k pořádné podívané. A svobodník Karotka se o tom velmi brzy sám přesvědčil.


Karotka vyrůstal u trpaslíků. Celý život se skláněl v tunelech a kutal zlato, ovšem ani v nejmenším ho nenapadlo, že na tom, jak neobvykle je vysoký, je něco zvláštního. On Karotka byl dost vysoký i na člověka, ale pro trpaslíka to musel být vyloženě obr. Nu což, on za to, chudák, nemohl. Trpaslíci žijí celý svůj život pod zemí a kutají a kutají - alespoň ti normální. Někteří se sice chodí do Ankh-Morporku opít k Zašitému Bubnu, ale o těch zde mluvit nemusím. Inu trpaslíci příliš necestují. Karotka ale, jak už jste asi správně odhalili, byl rozhodně člověk, a to člověk se vším všudy. A mimo jiné taky s trpasličí silou, vytrvalostí a smyslem pro spravedlnost. Trpaslíci, kteří ho vychovali, se tedy rozhodli, že Karotka půjde do světa, jako správný člověk. Vyslali ho do ankh-morporské Noční hlídky, to ovšem asi neměli dělat. Kdo by ale čekal, že se nově příchozího v hlídce budou ptát „A cos proved?“, přičemž po odpovědi „Jsem dobrovolník“ na vás začnou užasle zírat neschopni slova, v lepším případě utrousí jemné „A doprdele“?
Ano, máte pravdu. Napadne vás přesně tohle: Kam jsem se to proboha dostal??? Tedy normálního člověka to napadne. Hledáte-li ale na Zeměploše normálního člověka, tak se běžte zahrabat, žádný tu totiž není. Tedy alespoň na pozemské poměry. ;)
Karotka ale své přivítání přijal celkem bez problémů, horší bylo, když došlo na provolávání, přičemž Karotka sice ujistil celý Ankh-Morpork, že všude je mír a klid, ale zaprvé tím samozřejmě narušil ten takzvaný noční klid a zadruhé si tím člověk nemohl být moc jistý. O kousek dál se totiž právě scházela prapodivná parta bratří mágů, kteří se snažili přivolat draka. Ano, draka. Draci sice v normálu byli poměrně malá stvoření, která měla sklon vybuchovat a házet svými vnitřnostmi, kdykoliv a kdekoliv se jim zachtělo, kdysi ale bývali opravdu obrovští a strašliví. Chrlili obrovité plameny, byli zlí, vyžadovali oběti, spali na zlatě a především se živili mladými pannami. Proč to dělali? To vlastně nikdo neví, oni ale pravděpodobně žili v přesvědčení, že jsou předurčeni k tomu, aby byli zlí. Jistý nejvyšší velmistr si byl ale naprosto jistý, že když použije dostatečně velkou dávku magie, bude drak bezpečně v jeho rukou a s ním i celé město. Takový velký drak bude přece velmi účinnou zbraní a výbornou záminkou k výhružkám a následnému triumfálnímu vítězství.
Stačilo jen najít pěkného mladého dědice již léta neobsazeného ankh-morporského trůnu, dát mu co nejblyštivější a co nejmagičtěji vypadající meč a postavit ho proti drakovi. Jenže ono to má jeden nepatrný háček. Ten dědic musí být dostatečně neschopný, aby se dal dobře ovládat. To znamená i neschopný zabít draka. Co se tedy stane s drakem, který nebude moci býti zabit? Drak bude odvolán magií, problém spočívá v tom, že onen drak bude ještě stále existovat a vůbec se mu nebude líbit jak.
Tady přichází na řadu naše Noční hlídka v čele s kapitánem Elániem. Kapitán Elánius je přesně takový, jako zbytek jeho mužů - zbabělý a líný. Liší se ovšem jistou dávkou smyslu pro spravedlnost a taky způsobem, jakým se opíjí. Možná právě to z něj udělalo kapitána. Ve svém oddílu má tři další muže - seržanta Tračníka, zbabělce na desátou, desátníka Nóblhócha, pseudočlověka, o jehož původu a účelu si nejsou jisti ani bohové uprostřed Zeměplochy, a nově příchozího Karotku se smyslem pro spravedlnost tak silným, že by v poměrně malé rychlosti dokázal udělat do mocné A’Tuin obrovský kráter, kdyby se zhmotnil a dostal k tomu příležitost. K jejich vyšetřování se ale připojí i specialistka na draky - Lady Berankinová, výborně rostlá žena, před kterou každý pravý muž padá na kolena, a ten, který pravděpodobně ví, kde to všechno začalo - totiž knihovník Neviditelné univerzity, orangutan, kterého není radno podceňovat. Ono totiž když si takhle v noci hlídkujete opilí a zničehonic nad vámi bez jakéhokoliv varování proletí drak a zeď těsně za vámi sežehne i s těmi, co u ní stáli, přičemž na ní vytvoří naprosto bezchybnou glazuru, které by i královské nádobí závidělo, tak to zrovna dvakrát motivaci nedodá. Neztrácejme ale hlavu - kapitán Elánius je sice pouze člen Noční hlídky, ale i to se počítá.

Stráže! Stráže! je kniha, kde se vám jako poprvé představí ankh-morporská Noční hlídka. Je to také jedna z těch prvních knih, při jejichž čtení dostane čtenář tu pravou zeměplošskou náladu, tedy jedna z těch, pro které platí - co věta, to perla, a přesto si dokáže zachovat vynikající a smysluplný děj. Samozřejmě, že to neznamená, že ty ostatní nejsou dobré, přesně naopak, ony jsou dobré, jen trochu jiné. Je to kniha, při jejímž čtení se budete smát od začátku až do konce, k tomu ale ještě někdy kolem třetiny knihy přibyde neuvěřitelné napětí - takové, že knihu neodložíte, dokud ji nedočtete. A právě v téhle knize vás čeká spousta překvapení - ve chvíli, kdy si říkáte, že by se všechno mohlo docela slušně urovnat, se totiž naopak všechno zkomplikuje. Chvílemi si říkáte „Ještě zbývá tolik stran a to už to vypadá, že to za chvilku skončí“, ale je tomu právě naopak. A co si řeknete ke konci knihy? „Divím se, že se do jedné jediné knihy vešlo takového příběhu“.
Jen velmi těžko bych komentovala tuhle knihu jinak než pouhým slovem vynikající. Kdo mě zná dobře, ví, že všechny knihy pana Pratchetta miluji a jejich autora považuji za osobnost velmi výraznou a nesmrtelnou. Musím tedy uznat, že ani jeho knihy nejsou všechny nejlepší - Malé Bohy jsem například napoprvé nedokázala přečíst. Pokud ale mohu soudit, Stráže! Stráže! patří opravdu k těm nejlepším a pokud chcete panu Pratchettovi udělat reklamu tím, že někomu doporučíte nějakou jeho knihu, navrhuji právě tuhle. Těm, kteří jeho smysl pro humor a jeho styl chápou, se rozhodně zalíbí.