Maškaráda aneb Fantom opery (divadlo)

 
Pokud právě zvažujete, jestli si náhodou nezajít do divadla, a pokud se vám náhodou naskytla možnost zajít si na představení s názvem Maškaráda, neváhejte a jděte. Toto vynikající představení jsem měla tu čest vidět již dvakrát a ani jednou jsem nelitovala. Abych vám ho trošku přiblížila...

Anežka Nulíčková je jen prostou dívkou z Lancre, vyniká ale ve dvou věcech - magii a zpěvu. Její pěvecký talent ji dovedl až do města Ankh-Morporku, špinavého zeměplošského dvojměstí při březích řeky Ankhu. Ankh-Morpork vyniká svojí vyspělostí, takže zatímco v Horách Beraní Hlavy lidé kopou krumpáčem a lopatou a zpívají si k tomu o ježcích a ježkových, v našem velkoměstě používají zaručeně stroje (a v lepším případě jim s trochou své magie pomůže pár vyvolených z Neviditelné univerzity) a pro trochu kultury si chodí do Opery. Ankh-Morporská Opera má ale několik chybiček.
Tak zaprvé, chybí jim zpěváci. Tady přichází řada na dvě uchazečky - naši Anežku Nulíčkovou, která s kily očividně nešetří, a jistou Kristýnu, která zpívá asi stejně dobře jako krysa, která se právě nadýchala hektolitru helia, ale vypadá jako bohyně krásy a její pohyby jsou ladné jako labutí.

Za druhé, nejsou peníze. Samozřejmě, že správce Opery, pan Sardelli, hned ujistil pana Štandlíka, nového majitele, že tak to v opeře prostě chodí. Peníze nepřibývají. Oni prostě putují operou a hned zase pryč. Těch šatů, střevíců, papírů, strun a jiných potřeb... za to všechno se přece platí.
A za třetí... straší tady duch. V lóži č. 8 přebývá každé představení fantom a poslouchá zpěváky. V noci se dokonce tajně pokouší naučit Kristýnu nějakému tomu pěveckému výkonu. To všechno by bylo v pořádku, kdyby ale v Opeře nedocházelo k nevysvětlitelným vraždám, které jsou samozřejmě připisovány našemu tajemnému fantomovi...

Mezitím se v Lancre sešly dvě čarodějky - Bábi Zlopočasná a Stařenka Oggová. Mezi dopisy, které dává Gita Oggová přečíst Bábi, se ale náhodou připlete jeden, díky němuž se Bábi dozvídá, že Stařenka napsala proslulou kuchařku, ale nedostala za ni ani pětník. A protože se Bábi vzteká velmi ráda, rozhořčí se a rozhodne se, že pojede se Stařenkou do Ankh-Morporku vymlátit z vydavatele ty peníze. A při té příležitosti se taky podívá, jak se vlastně vede té Nulíčkovic holce, která šla zkusit své štěstí do opery. Mimochodem má taky talent na magii...

Na jednu divadelní hru až příliš spletitý příběh, že? Nicméně v Divadle v Dlouhé si s ním poradili více než mistrně. Na hercích bylo na první pohled vidět, že je to baví, měli pěkné kostýmy a jednoduché ale výstižné kulisy. Nechyběla ani ta stará dobrá Pratchettovská atmosféra, která dodává příběhu na humoru i napětí. A co teprve ta hudba!!!

Nejenom, že herci zpívali naživo, což bylo znát na první poslech (tady musím smeknout obzvláště před Helenou Dvořákovou, která hrála a zpívala Anežku Nulíčkovou a její hlas je skutečně doslova monstrózní, mocný a krásný), ale zpívali dobře a rádi. Kromě toho hudební doprovod byl taky vynikající, opakoval se motiv z muzikálu Fantom Opery, ale mohli jste zde slyšet i hudbu z Hvězdných válek, Tenkrát na západě, Kill Billa, Indiana Jonese, Labutího jezera (ok, kdo nezná Labutí jezero, snad postačí, když řeknu Harry Potter...) a z mnoha jiných filmů, muzikálů, oper, baletů a kdovíčeho ještě. Víc snad ani nemusím říkat, snad jen to, že pan Pratchett měl tu čest toto představení shlédnout taky a okomentoval jej slovy Sám bych to nedokázal vystihnout lépe.