Rok 2000 se nesl v rytmu mnoha událostí. Pro některé znamenal pouze přelom tisíciletí, někteří hlásali zprávy o konci světa a někteří o něm točili filmy. Mezi ty nejznámější patří proslulé Dračí doupě - film nesoucí název té snad nejrozšířenější hry celého světa, hry, kterou se inspirovalo zčásti snad každé pořádné RPG. Lidé na toto dílo čekali s nadšením a plní nadějí, pro mnohé ale film představoval skutečné zklamání. Jak je možné, že film s tak velkým názvem měl tak malý ohlas? Něco nebylo v pořádku. Po napjatém očekávání na velkofilm, který měl odstartovat éru těch opravdu velkých velkofilmů (a místo něj ji odstartoval Pán Prstenů, který vyšel o rok později) a dobýt plátna po celém světě, toto dílo prošumělo kiny a bylo pryč stejně rychle, jako se do nich dostalo. Ani pes po něm neštěkl. Otázkou zůstává - je Dračí doupě skutečně film tak nepovedený, aby si to zasloužil?
Izmerská říše se rozpadá. Mladá císařovna Savina, která jí vládne, zůstává nepochopena a je pravděpodobně jediná z celého císařství, kdo si uvědomuje, že v zemi panuje strach a nespravedlnost. Projevuje se tu klasické rozdělení na šlechtu a nižší vrstvy, kde rozdíly mezi vrstvami jsou propastné a leckdy pronásledují člověka celý jeho život. Ve vyšších vrstvách stojí mágové a radní, z nichž jeden druhému na slovo nevěří. Jediné, co je váže dohromady, je strach z těch ostatních. Tak trochu mimo císařství stojí národy trpaslíků a elfů, věčných rivalů, kteří ale nic nemyslí ve zlém. A v takovém státě žijí Ridley a Snails, mladí zloději, kteří nechtějí nic jiného než zajímavý život plný peněz a pěkných děvčat. V den, kdy se nejvyšší radní a také nejzákeřnější hlava v celém státě, Profion, rozhodne konečně jednat proti císařovně, zavládne v hlavním městě zmatek. Milí zloději se rozhodnou využít této chvíle k tomu, aby se vloupali do magické knihovny a ukořistili, co jim přijde pod ruku. Chytí je ale místní čarodějka, Marina, která je však sama nucena uniknout před temnou magií Profionova věrného posluhovače, Damodara. Cestou se k nim přidá ještě trpaslík Elwood (ať mi autor toho jména odpustí, ale tohle je na trpaslíka opravdu nevhodné...), věčně nerudný ale poměrně dobromyslný společník, který jim do začátku tak trochu náhodou zachránil život. Skupina začne pátrat po způsobu, jak se zbavit Profiona a dát císařovně volnou ruku. Císařovna ovládá zlaté draky pomocí žezla. Existuje však ještě jedno žezlo, pomocí něhož se dají ovládat draci rudí. Jenže cesta k žezlu je zapeklitá. Nejprve se musí dostat k dračímu oku, které je klíčem k odhalení místa, kde se žezlo nachází...
Poměrně tuctový a neoriginální příběh není to, co bych měla na filmu Dračí doupě kritizovat. Příběh byl stvořen fanoušky fantasy, kteří hráli původní hru. Vytvořili ho tedy ti, kteří na film tak napjatě čekali. Každý neoriginální příběh se ale dá zpracovat tak, aby byl přinejmenším líbivý. Jenže Dračí doupě má v tomhle obrovskou nevýhodu. Tvůrci z produkce New Line Cinema, mimochodem téže produkce, která dala vzniknout filmové trilogii Pán Prstenů, se snažili diváka ohromit efekty, které použili. Bohužel právě procházeli obdobím, kdy vývoj počítačových efektů dosahoval vrcholu, ale snaha o realističnost byla teprv v počátcích svého rozvoje. Dračí doupě je tedy hned od prvního okamžiku naprostým ztělesněním efektů a bohužel tak dokáže odradit mnoho diváků. Co si budeme namlouvat, první dojem je zkrátka otřesný. Záběry tak rychlé a drastické, že se člověku zdají neskutečné, pohyby bájných zvířat tak trochu bizarní, krev tak jasná, že zrcadlo by závidělo odrazu, který vrhá. A něco jako hustota tvůrcům asi taky moc neřeklo, protože ta krev stékala asi tak, jak bych si představila, že stéká voda.
Zhodnotím-li hudbu, bohužel se opět nevyhnu kritice. Hudba je krásná a mocná, to ano, ale jestli už máte stažené soundtracky z velkofilmů typu Hvězdné války nebo Pán prstenů, klidně si tento můžete odpustit, je totiž téměř identická.
Co se konceptu postav týče, to už je o něco lepší. Pomineme-li trpaslíka Elwooda, který se povedl snad jen vzhledem a víceméně neměl v příběhu vůbec žádnou roli, jsou postavy poměrně pěkně a pestře zpracované. Charaktery jsou, pravda, trošku cliché, nicméně docela příjemně dynamické a rozmanité. V roli hlavního záporáka Profiona se předvedl Jeremy Irons, který měl pravděpodobně přilákat diváky už jen svým jménem, mnohem více jak on ale vynikla tak trochu tragická postava jeho posluhovače Damodara (Bruce Payne). Stejně tak spíše než císařovna, kterou ztvárnila Thora Birch, zaujala moji pozornost její elfí stopařka Norda (Kristen Wilson), té patří můj obdiv, protože jestli jsem si nějak představovala elfy, je to přesně takhle. ;) Samotný hlavní hrdina (Justin Whalin) byl také pěkně ztvárněný, jeho zlodějský duch se čas od času projevil, ale přitom vynikla jeho charakternost a ohleduplnost. Stejně tak mohl divákům učarovat i jeho nejlepší přítel Snails (Marlon Wayans), tak trochu nemehlo, ale také duchaplný zloděj.
Jedna věc se mi na samotném příběhu a jeho vývoji velmi líbila. Je to fakt, že příběh hlavní hrdiny nijak nešetří, naopak utrpí velmi tvrdou ztrátu. Stejně tak hlavní hrdina sice dokáže mnoho věcí, ale ze všech možných úhlů pohledu jsou to věci, které by člověk byl schopen dokázat. Jedinou jeho výhodou je, že je schopen zachovat chladnou hlavu ve špatných situacích, nicméně to je součást zlodějského povolání. Řekněme spíše, že měl povětšinou štěstí, takže situací, kdy by sám hrdina zmlátil stovku obrněných vojáků, se ve filmu opravdu nedočkáte.
Další dobrou vlastností je, že příběh si skutečně na nic nehraje. Žádné zbytečně složité zápletky, žádné pofiderní náhody, kde hlavní hrdina je bratranec hlavního záporáka a nakonec se zjistí, že záporák všechno vlastně myslel dobře a že milenka hlavního hrdiny, kterou náhodou potkal, je jeho bývalá manželka, nic takového. Prostě jednoduchý příběh o tom, jak několik lidí mělo náhodou štěstí v neštěstí.
O něco horší je to s koncem, autoři očividně nevěděli, jak příběh efektivně zakončit, zvolili tedy metodu poněkud diskutabilní, nad kterou člověku zůstává rozum stát. Řekněme, že z konce opravdu není znát záměr tvůrců příběhu, takže to, jak vlastně hlavní hrdinové dopadli, se jen těžko dozvíte. Abych konci dala alespoň nějakou tvář, musím si připustit, že o životě sami lidé vědí málo a to, kam je jejich cesta dovede, nemůže nikdo říct. A právě takovou nejistotu vám dá konec.
Nyní je tu otázka - je tedy Dračí doupě skutečně takový propadák, za jaký jej lidi označili? Můžeme ho vidět z několika perspektiv. Vezměte si film, který zničehonic vznikne a dostane se do kin, jakousi pohádku, poměrně líbivě zpracovanou s docela milým příběhem, ale samozřejmě i se svými chybami. V takovém případě Můžete očekávat i docela spokojeného diváka, jednalo se tedy o diváka, který se přišel do kina pobavit a ne hodnotit.
Pak tu máme perspektivu druhou, a to film, na který čekají miliony lidí. Čekají na něj proto, že nese přeslavné jméno a slibuje velké věci. Divák, který půjde na takový film, bude jednoznačně hodnotit a bude koukat na detaily. Pro takového diváka se Dračí doupě musí na 99% stát předmětem velmi ostré a neúprosné kritiky.
Pokud jde o mě samotnou, řadila bych film do té lepší skupiny. Drači doupě byla původně hra. To, že někteří lidé měli dostatek fantazie, aby z ní udělali nový svět s novými rozměry, je věc jedna. To, že film vznikl podle čistého RPG je věc jiná. Vzniknul podle herních situací, podle mýtických postav, které už dávno existovaly a lidé je jen použili do svých fantazií. V tom směru je Dračí doupě v podstatě velmi omezené, proto jsem musela ocenit alespoň snahu tvůrců a velmi pěkné herecké výkony. Má kritika patří jen jedinému prvku, a to přehnaným počítačovým efektům. Pán Prstenů vznikl v téže produkci, jen o rok později. Počítačové efekty v něm byly použity v mnohem větší míře, ale někdo si dal záležet, aby to nebylo příliš poznat. Tak je to podle mě správně a ve chvíli, kdy tohle tvůrci nedokáží, myslím, že je na místě držet se více při zemi a udělat svět, který nebude tolik efektů potřebovat. Navzdory lidským požadavkům a očekáváním si myslím, že takový svět uspokojí diváka mnohem více než svět v počítači.
Žádné komentáře:
Okomentovat