Snad pro tvé sklony k zločinu přistihl jsem tě při činu.

 
Krize. Dokonalá a všeprostupující. Ok, asi jí trochu fandím, docela jsem se přes ni přenesla. Včera jsem měla zajímavý den. Nedokázala jsem jíst, ale vzhledem k tomu, že se u mě neprojevil hlad ani bolest břicha, mi to zas tolik nevadilo. Z následků bylo nejhorší to, že když jsem pak třeba vstala, už se mi blbě dělalo, před očima jsem měla naprosto černo. Proč jsem nedokázala jíst, to jsem věděla zcela přesně - měla jsem totiž před zkouškou. Ale proč bych měla být tak vystresovaná, když už mám kredity splněné a přinejhorším se zapíšu na opravnou zkoušku...??? Bylo tu ještě něco. Několik věcí. Už asi milionkrát jsem zažila ten pocit, kdy je ticho a já zoufale toužím po tom, abych měla co říct. Včera se mi stal přesný opak. Moc žvatláš, napomínám se. A pak tu bylo několik svíravých pocitů, o kterých se velmi špatně mluví. Bylo mi zle. Byla jsem ve stresu. Byla jsem... v dobré i špatné náladě najednou. A zatraceně jsem si nechtěla připustit, že se se mnou něco děje.
Víte, co je na téhle věci úplně nejlepší? Něco se se mnou vážně dělo a já to zahnala pryč. Zahnala jsem to dokonale pryč a jsem na to hrdá. Ráno jsem se sice pořád nutila sníst tu jedinou blbou výživu, která byla sice chutná, ale nedokázala jsem ji pozřít, v poledne se ale všechno naštěstí přehouplo, když jsem se setkala s pár skvělými lidmi od nás z přírodovědy a strávili jsme společně příjemné předzkouškové odpoledne. Mimochodem, taky vám to tak přijde nebo se ti kluci od nás z ročníku a pak ten sexy laborant fakt hrozně líbí jen mně? O:-)

Mimochodem - pod perexem nic není, jen nevím, jak v tom případě odstranit tu zprávu. 8-DDD A jestli jste náhodou tomuhle výlevu nerozuměli, vůbec nic si z toho nedělejte. ;)