Lehké Fantastično

 
Velká A’Tuin je jediný tvor v celém širém vesmíru, který ví, kam jde. Bohužel, protože ošklivé zlověstné rudé hvězdy si takové věci rozhodně neuvědomují. Velká A’Tuin si asi naopak neuvědomuje, jak jsou takové zlověstné rudé hvězdy ošklivé. Jak jistě všichni víte, všeho moc škodí. Příliš velké množství magie na jednom místě také škodí. Příliš velké množství magie v jedné hvězdě je katastrofa, která by mohla zničit svět. Samozřejmě, jako v každém jiném případě, na tuto katastrofu existuje protilátka v podobě osmi mocných zaklínadel, která by teoreticky vzato mohla být umístěna v jedné jediné knize - Oktávu, zanechaném po Stvořiteli. Problém ale je, že při jedné velmi nešťastné příhodě se jedno z těch zaklínadel náhodou dostalo do hlavy jakéhosi velmi neschopného mága. Ono neschopného možná není tak úplně to správné slovo, řekněme ale, že popis Mrakoplašovy neschopnosti by průměrnému filosofovi či řečníkovi dal práce na tři roky, přičemž po té doslova vyčerpávající odpovědi by se dotyčný filosof či řečník rozhodl odejít do penze a ještě by po osobě, která tento popis požadovala, žádal odškodné.


Inu, Mrakoplaš měl ve své hlavě sice mnohem víc magie než jakýkoliv průměrný mág, rozdíl mezi Mrakoplašem a obyčejným mágem ale spočíval v tom, že narozdíl od Mrakoplaše se ostatním mágům jejich zaklínadla nebouřila v hlavě ve chvíli, kdy je něco ohrožovalo. Ono Zaklínadlo mělo skutečně neúprosnou touhu býti vyřčeno, jeho nositel měl ale to štěstí, že mu stále ještě zbýval alespoň kousek toho zdravého vědomí, které v běžných chvílích Zaklínadlo potlačovalo. Bohužel ale potlačovalo i veškeré pokusy o produkci jiné magie či o složitější myšlenkové pochody.
Máme tedy knihu a jedno Zaklínadlo mimo ni. Otázkou zůstává, jak to udělat, aby se mohla vyřknout všechna najednou? Jak to udělat, aby zase byla všechna pohromadě? Radikály napadne jediné řešení - zabít Mrakoplaše. Ono se to lehko řekne, zabít Mrakoplaše, jenže dokonce ani sám Smrť už se nevyzná v tom, kdy Mrakoplaš skutečně umře. On měl vlastně umřít již mnohokrát, jenže vždycky se stala nějaká malá nehoda...
Jde o to, že Zaklínadlo má v ohrožení tendenci se vyřknout. Nepřejte si vědět, co se stane, pokud se některé ze Zaklínadel Oktáva vyřkne samo, nedejbože pokud se jich vyřkne několik, ale ne všechna. Nepřejí si to vědět ani mágové a to už je co říct. Mrakoplaš si to nepřeje vědět ze všech nejvíc.
Jenže na té straně, kterou my lidově označujeme jako stranu zlou, se vždycky najde někdo, kdo začne spřádat velmi složité a zapeklité plány, jak všechny ty komplikace obejít a na něčem vydělat. Ankh-Morpork, proslulé dvojměstí při břehu řeky Ankhu, která slouží mnohoúčelově stejně jako zásobárna vody a čistící prostředek, tak i jako odpadová stoka, má takových lidí rozhodně dostatek.
Jenže takoví lidé sice mohou být mocní mágové a bůhvíco ještě, málokdo si ale troufne na mocné Zaklínadlo v kombinaci se Zavazadlem z Myslícího hruškovníku, které má vyvinutý neobyčejný ochranný komplex vůči svému pánovi a všem v jeho přízni, a s přeslavným barbarem Cohenem, který sice má pořád jen diamantové zuby, ale čepel jeho meče je stejně ostrá jako dobře použité zaklínadlo. Je tedy jen na Mrakoplašovi a jeho přátelích, aby se se strašlivou rudou hvězdou vypořádal a zachránil svět.

Lehké fantastično je druhou knihou v sérii Úžasná Zeměplocha a také se podle toho chová - pokud se vám náhodou stalo, že jste tu první nečetli, ani se o tuto nepokoušejte, Fantastično totiž přímo navazuje na Barvu kouzel a spousta souvislostí už tam vysvětlená není. Oproti Barvě kouzel je ale trochu odlišné. Hlavní hrdinové - Mrakoplaš a Dvoukvítek - jsou sice pořád stejní, jejich charaktery se ale trochu vyvinuly. V knize zároveň přibylo humoru, ano, nevymýšlím si, skutečně ho ještě přibylo. Tak to ovšem bývá s každou další Pratchettovkou - pokud si je čtete chronologicky, skutečně je každá další kniha o něco úžasnější než ta předchozí. Lehké fantastično má kromě toho o něco souvislejší a pochopitelnější příběh než Barva kouzel, která se skládá ze čtyř samostatných příběhů, které spolu sice nějak souvisí, ale nedá se tvrdit, že je to jeden. Pokud ovšem neberete lidský život jako jeden ucelený příběh, to by ovšem znamenalo, že ten Mrakoplašův jěště neskončil. Ono je velmi těžké ukončit Mrakoplašův příběh, že?
Mrakoplaš odedávna mate úplně všechny kolem sebe - obyčejné lidi, mágy, magické bytosti, hrdiny, zbloudilé cestovatele, Smrtě, Osud i samotné bohy. Pokud existuje na Zeměploše nějaké pravidlo, je docela jisté, že Mrakoplaš z něj vybočuje. Pokud je ale někdo, kdo vybočovat nechce, je to právě Mrakoplaš, takže si koukejte přečíst, jak se o to snaží. Čeká vás totiž opravdové, jedinečné a taky jediné dobrodružství. ;)