Poškrábu ti záda...

 
...a ukousnu ti ucho, tak nech se rozkrájet, ty jedna neposlucho...
A teď si určitě říkáte, o čem to tu sakra melu. Tohle je totiž jeden z textů od (ne)příliš slavné skupiny s názvem Vepřové komety. Vpravdě mám k této skupině asi nejsilnější vztah vůbec a možná, ale jen možná, to bude mít co do činění s tím, že jsem k nim kdysi patřila a hrála na klavír/klávesy a trochu (naprosto minimálně) zpívala. Předtím, než jsem se vypravila do Ameriky, jsem Komety opustila. Párkrát jsem po svém návratu ještě přemýšlela, že bych se třeba vrátila. Po tom roce ve sboru se zlepšil jak můj zpěv tak moje hudební vnímání. A oni ten rok rozhodně nezaháleli. Nicméně jsem se k nim už nevrátila a zůstávám jen fanynkou.

Vepřové komety hrály zprvu něco, čemu by se dalo říkat light rock. Jakýsi poprock, příjemný na poslouchání, ne příliš složitý s texty asi tak zhruba na úrovni přípustné našemu věku (když jsem s nimi začínala, mohlo mi být... 14?). Skupinu vedl a dodnes vede Firen neboli Kuba Jelen (ehm, dobrá, Jakub Jelínek), chlapec, jehož fantazie a nápady dosahují neuvěřitelných rozměrů. Pokud Vepřové komety hrály dračák, zajisté to musel být on, kdo to všechno vedl a vymyslel si svět, ve kterém se vše bude odehrávat, společně s jeho historií, současností, politickou situací... a tak dále. Kuba zpívá a hraje na kytaru, ovšem jeho hudební schopnosti nejsou omezené jen na tyto dvě věci. Klavír mu říká pane a kdyby náhodou vzal do ruky nějaký jiný nástroj, pravděpodobně s ním také bude kamarád. Naprostá většina produkce Vepřových komet šla z jeho pera.
Dále Groovy, jeho bratr Honza. Neuvěřitelný týpek, který mě neustále častoval poznámkami typu "se svými zájmy a výstupem bys fakt měla být kluk". Postavila jsem na nich v té době svoji imidž. Groovy hraje na bicí, ale když něco skládá, hraje si k tomu na klavír.
Pak je tu Franta Svěrák neboli Louis-ex. Franta se ke kometám připojil trošku později než ostatní s tím, že bude hrát na doprovodnou kytaru. Zpočátku měl problém, ale pracoval na sobě tvrdě a všichni to viděli. Ze všech lidí to byl asi právě Franta, z koho jsem si měla vzít příklad.
Dále jsou tu bratři Matěj (Mango) a Kuba (bez přezdívky a očividně si na tom zakládá ;)) Drsovi. Matěj je postrach celé kapely - spolu se mnou hrál na klávesy (občas z toho vznikaly zajímavé věci ;)), ovšem jeho výstupy... no comment. Sdílí moji vlastnost, že ve chvíli, kdy už si všichni myslí "ten je na odpis," náhle překvapí nějakým svým výplodem.
Kuba oplývá talentem, který zřejmě není z tohoto světa. Hraje na housle, párkrát zpíval nějaký doprovod a také umí výborně na kytaru. Pravděpodobně ještě na něco, ale on byl taková ta tichá voda naší kapely, takže o něm toho vím asi nejméně. Zbytek kapely nás po jistém soustředění podezíral, že spolu něco budeme mít. Nevyšlo to. Sakra... O:-)
Další je Freeze čili Jenda Paukert, můj nejstarší bratránek. Jenda byl mood-maker. Zpíval strašně falešně, ale nikdo nebyl schopen odhalit, jestli to dělá úmyslně nebo to tak opravdu je. Občas mu ulítl nějaký ten čistý tón a pak jsme z něj byli úplně paf. Asi nejlépe ze všech si rozuměl s Firenem, a když se ti dva náhodou dali dohromady, tak už je nic nemohlo zastavit. Zpočátku hrál na klávesy (to u nás ještě nebyl Matěj a já nebyla příliš aktivní), ale pak přešel k baskytaře, na kterou se naučil hrát překvapivě rychle. Jeho zájem je obdivuhodný, jakmile slyší nějakou hudbu, hned začne kontrolovat baskytaru, a také si hned udělal přehled o nejlepších baskytaristech na světě s tím, že jednou možná bude jako oni nebo lepší.
Jeho o něco mladší bratr, Henry (ok, popřekladu vám to dává Jindřich, hádejte, jak se jmenuje...), má na starosti flétnový doprovod. Jeho specialitou je hra nosem na dvě flétny zároveň, čímž si okamžitě získal početnou část publika a zpočátku jim způsoboval případné pády ze židle. Dnes ale hraje i na klarinet a dokonce i na saxofon. Jindřich sklízí můj obdiv už jen za to, že vždycky působí dojmem "nic neřeším a všechno jde mimo mě", ale jakmile se do něčeho pustí, dovede to k dokonalosti. Společně s Groovym jsou takoví PCgame guru.

Situace dnes se má trochu jinak, Vepřové komety se přesunuly převážně k funku, stylu, z něhož mě láká jen velmi omezený výběr písniček. Také prý přijaly mezi sebe zpěvačku, ale nic o ní nevím, ani ne stránkách o ní nic není. Každopádně... mají můj obdiv. Zlepšují se, jdou nahoru a lidi, já o nich slýchám. A nejen od lidí, které znám... :) Budu jim věrná. Vzpomínky na ně hřejí u srdce a až jednou budou mít taky koncert, co se mi zrovna s ničím nebude krýt, velmi ráda se na ně přijdu podívat. Kdybyste chtěli slyšet něco z té starší tvorby, můžete se podívat sem, ale radím vám, Labuťohrochy a především Jewel Queen si nechte na konec. ;) Upozorňuji, že jsou to amatérské nahrávky (ano, Komety zrovna mockrát nahrávací studio nepotkaly, alespoň v minulosti), takže kvalita nula nula nic. Enjoy. ;)