What have you done now!!!

 
Hlásím se vám s dalším záznamem o jedné ze skupin, které mám opravdu v oblibě. Tentokrát je to Within Temptation, veteráni s krátkou historií. Jakkoliv je to neuvěřitelné, tahle nizozemská skupina je tu s námi již přes dvanáct let, ale za tu dobu vydala poměrně málo vlastní hudby a jen pár šťastnějších písniček se dostalo až na takovou úroveň, aby je znala širá veřejnost mimo ty, kteří se metalovou či gothic hudbou zabývají. Kdo zná Angels, Memories a What Have You Done Now (s Keithem Caputem), nemusí znát nic jiného. A fakt, že Within Temptation umí vytvářet i opravdu tvrdý a uširvoucí metal nebo také jemné písničky keltského ražení, to už moc lidí neví.


S Within Temptation jsem se seznámila o něco dříve, než jsem jela na Masters of Rock. Jejich hudbu jsem mohla slyšet jako doprovod k několika videím, ať už jako ukázky k anime nebo jiné klipy. Její tajemnost a vysoký, jasný a bezchybný hlas zpěvačky Sharon Den Adel (překrásné jméno, pokud mohu soudit, mimochodem také její vlastní) mě doslova uchvátily. V té době jsem se spokojila se znalostí několika písniček, to ovšem neplatilo po návštěvě festivalu Masters of Rock 2008, kde jsem celou kapelu viděla naživo. Sharon nebyla tak rozjařená jako Tony ze Sonaty Arcticy, ale i tak dokázala udělat dojem. Ta poměrně malá osůbka (na tom velkém jevišti se to nedá odhadnout, ale vypadala menšího vzrůstu) dokázala ovládnout celé to obrovské jeivště a rozdovádět dvacetitisícový dav před sebou. Možná ale více než její výstup mě přece jen zaujala její hudba, narozdíl od Sonaty, kterou jsem zvolila skutečně hlavně kvůli kapele samotné.
Hudba Within Temptation je rozhodně o třídu umělečtějš než ta od Sonaty Arcticy, už jen proto, že kapela se snaží využívat i jiné nástroje než jen kytary, bicí a klavír. Mnohokrát uslyšíte nějaký druh flétny, spoustu zvoněčků a jiných cinkátek a také zvuky z přírody. Abych vám hudbu trochu přiblížila, seznámím vás s jejich alby.

Skupina debutovala v roce 1997 albem Enter, souborem jejich asi nejtvrdších písní (je všeobecně známé, že naprostá většina kapel postupně zjemňuje a uchyluje se trochu k "artu", aby sama sobě dokázala, že také něco umí a ne že jsou prostě tvrdí hoši/dámy). Tady můžete slyšet zpívat nejen Sharon, ale i jejich kytaristu Roberta Westerholta, který si očividně s bolavými hlasivkami hlavu nedělá, protože do svého "zpěvu" dává všechno a jeho hlas je pravděpodobně hlubší a mocnější než ten Poseidonův. Co se mého názoru týče, Enter patří mezi ta slabší alba, na skupině sice již v té době bylo znát, že něco umí, ale tak trochu svým talentem plýtvala, aby přesvědčila veřejnost, že hoši umí dostatečně dobře mlátit do kytar a trýznit své hlasivky. Po Enter přišel single The Dance, asi stejně tvrdý a nemilosrdný jako jeho předchůdce.
Po něm ale přišel obrovský zlom, skupina se na nějakou dobu rozešla, aby dokončila studia na vysoké škole, a když se zase sešla, šokovala veřejnost svým novým výtvorem - zbrusu novým albem Mother Earth, které povětšinou sestávalo z mírné keltské hudby stejně dobře použitelné jako ukolébavka pro nejmenší. Tohle album mám asi nejraději, je pozitivní, uklidní a naplní vás dobrou odpočinkovou náladou.
Další dvě alba, The Silent Force a The Heart of Everything (dvě nejznámější písničky, Angels a Memories, obě naleznete na The Silent Force), se snažila skloubit nějakým způsobem dohromady metal (takže zas o něco tvrdší hudbu) a umění, tedy nejen řev, kytary, bubny a nějaký ten synťák. Musím uznat, že se jim to docela povedlo, u veřejnosti si také získala největší oblibu a ani já si na ně nemohu nijak zvlášť stěžovat.
Jejich poslední album, Black Symphony, vydané letos, v roce 2008, jsem bohužel neměla tu možnost slyšet, ale nemyslím si, že by znamenalo příliš velkou změnu, alespoň podle toho, co hráli na Masters.

Abyste měli trochu představu, co tahle kapela hraje, hned v dalším příspěvku vám pošlu svoje nejoblíbenější písničky. ;)